Toulky za gastronomickými požitky – Itálie

Italská kuchyně získala velmi rychle na oblibě napříč kontinenty a v žebříčku se řadí mezi nejlepší kuchyně světa. A není divu – je plná bylinek, čerstvé zeleniny, libového masa a delikates v podobě vyzrálých sýrů, desítek druhů těstovin i lahodného vína.

Patří mezi nejstarší kuchyně vůbec – původ některých pokrmů lze vystopovat až ve starověkém Řecku. Později byla ovlivněna zejména židovskou a arabskou kuchyní.

Zdravá a chutná

Italská kuchyně se vyznačuje především voňavými bylinkami, rozličným kořením, ale také tím, že většina jídel je rychlá, jednoduchá na přípravu, nevyžaduje příliš ingrediencí a dá se uvařit v jednom hrnci. Místo složitosti receptu se klade důraz spíše na kvalitu surovin.

Zvláštností potom je, že na rozdíl od jiných zemí, se italská kuchyně region od regionu liší. Například toskánská kuchyně je jiná než z oblasti Sicílie. Přesto mají stále společné prvky.

Typické potraviny

K nejpoužívanějším surovinám tu určitě patří těstoviny, kterých zde můžete najít kolem 400 druhů. Dále potom rýže, ze které se připravuje tradiční italské rizoto. Vyhlášené jsou zde různé druhy sýrů, které se připravují z kravského, ovčího či buvolího mléka. Součástí je velký podíl čerstvé zeleniny, hlavně rajčata, papriky, kapary, kukuřice, artyčoky, lilek či olivy. Nechybí ani bylinky tolik typické pro italské pokrmy jako bazalka, tymián, česnek, petržel nebo dobromysl. Často se smíchávají a tvoří se z nich pesta – bazalkové pesto je jedním z nejoblíbenějších a nejčastějších.

Dále zde najdeme čerstvá masa, převážně kuřecí a telecí, ryby a dary moře. Do této kategorie můžeme zařadit i salámy a klobásy. Itálie je domovinou oblíbené Mortadelly (salám obsahující pepř, pistácie či jiné pochutiny) či Prosciutta (světoznámá sušená šunka) nebo Pancetty (vynikající nakládaná slanina).

Téměř žádné vaření se neobejde bez zdravého panenského olivového oleje.

Co se týká pečiva, na klasický rohlík či chleba, jak jej znáte, můžete zapomenout. V italském regionu můžete narazit na ciabattu, což je „chléb“ z bílé mouky nebo Focacciu, což je plochý chléb pečený v peci, který může být doplněn o bylinky či zeleninu.

Jistě každý, ať je původem jakékoliv, najde oblibu v mnoha ingrediencích a pokrmech, běžně v Itálii konzumovaných. A to i jindy v roce, než jen během letních dovolených.