Jak fotit děti? Musíte je mít rádi

Fotografování je mým koníčkem (a druhou živností) již dvacet let. Za tu dobu jsem si vyzkoušela téměř všechny žánry. Začínala jsem krajinkami, květinami a architekturou, tedy objekty, které se nehýbou a, jak kouzelně podotknul dobrý voják Švejk, nemusíte jim říkat, aby se tvářily příjemně.

Pak jsem začala fotit lidi. Cestovala jsem po světě a fotila. Na ostrovech jižního Pacifiku jsem obcházela domorodá obydlí a fotila lidi v jejich příbytcích (tolik troufalosti jsem tenkrát měla). Vše se ale změnilo narozením mé dcerky. Od té doby jsem totiž fotografovala jenom ji.

Focení dětí je specifické

Začala jsem druhý den po jejím narození a ještě jsem neskončila (tento měsíc oslavila své třinácté narozeniny). Během té doby jsem k dcerce přidala i jiná miminka a později i starší děti. A na focení dětí se začala specializovat. Ono je totiž specifické.

Nesnažte se děti stylizovat

A jak se tedy fotí malé děti? Z mého pohledu dobře. Jsou přirozené a na nic si nehrají. Pro mě osobně se nejsnáze fotografují novorozenci. Poměrně rychle se uspí a nikam neutečou. Ale nejsem zastáncem jejich stylizování do pro ně nepřirozených poloh.

Focení novorozenců

Já osobně mám novorozená miminka nejraději s jejich rodiči, ať již s maminkou či tatínkem, to ideálně tzv. stylem „tělo na tělo“. Takže miminko i maminka bez oblečení – samozřejmě žádná erotika. Miminko mamince zakrývá vše, co na fotografii nemá být vidět. Vše ideálně na černém pozadí, se dvěma zábleskovými světly a ve výsledku v černobílé verzi. Tyto fotografie mám nejraději. A mí klienti také.

Focení batolat

Dále s oblibou fotím tak půlroční děti, nebo děti, které umějí „čerstvě sedět“. To si je pak třeba posazuji do starého cestovního kufru. Pozadí pro tento účel používám různá, ať již látková batikovaná, či papírová s různými potisky.

Focení starších dětí

Nezdráhám se ani focení starších dětí, byť ty někdy bývá těžké „ukočírovat“ a udržet jejich koncentraci. Děti obecně se koncentrují omezenou dobu, a tu je třeba využít. Dítě se vás v první řadě nesmí bát. A vy jako fotograf musíte mít děti rád (či ráda). Pokud tomu tak není, raději se do toho nepouštějte, děti to vycítí.

Děti focení musí bavit

Dále na focení musíte nastolit kamarádskou atmosféru. Děti, obzvláště jsou-li v ateliéru poprvé, se těch obrovských světel mohou zaleknout. A je jen na vás je toho strachu zbavit. Musíte je přesvědčit, že o nic nejde. Že si budete jen hrát. A že se vůbec nic nestane, když se něco nepovede. Děti focení musí bavit. A v žádném případě je nesmíte do ničeho nutit.

Jak dítě rozesmát

Hodně rodičů chce, aby se jejich děti na fotografiích smály. Já osobě úsměv vždy nevyžaduji, děti mi přijdou kouzelné, i když se nesmějí, ale přání rodičů je třeba vyhovět. Někdy, a to je ten lepší případ, se sami rodiče pokoušejí děti rozesmát – někdy s lepším, jindy s horším výsledkem. Mnohdy to ale je jen na fotografovi. A pak se děj vůle boží, protože jsou děti, které nerozesmějete, i kdyby jste se na hlavu stavěli. Každý den zkrátka není posvícení, ale vysvětlujte to pak rodičům.

Krásná, ale těžká disciplína

Focení dětí je krásná, ale dost těžká disciplína. Rad a fíglů na téma jak fotit, jak fotit děti či jak fotit miminka, na internetu dnes najdete spoustu. Pokud to s focením myslíte vážně, v klidu si je projděte. Zřejmě ale postupem času přijdete na to, že nejdůležitější je praxe. Zkrátka fotit, fotit, fotit. A na všechno si přijít sám.